Texas baby!

2. ledna v 20:00 jsem odjížděl do Texasu.

Okej, nejel jsem sám. Jelo nás cca 378. Jo, to je docela dost.

V San Antoniu, kam jsme mířili, totiž probíhalo vysokoškolský setkání katolíků z celých Států. Celkem asi 12,5 K lidí.

Vzhledem k tomu že podobný (i když menší, a bez ubytování v Mariottu) pomáhám pořádat v ČR, tak bylo jasný, že chci jet a podívat se na to, jak se to dělá jinde, co se dá použít, ale taky prostě jet jednou jako účastník, a ne jako pořadatel. Takže mě čekalo 18 hodin v autobuse, pak 4 dny na konferenci a opět krásných 18 hodin cestou zpět!

Well. Musím říct, že to stálo za to! Hlavní přičinění na tom, že jsem přežil má můj kámoš Matt (thanks bro), kterej se staral o to, abych se měl s kým bavit, vysvětloval, že nejsem idiot, ale jenom z Evropy, a kterej měl taky výbornej nápad usnout s OBŘÍ krabicí sušenek v objetí. Za to mu děkuju, protože jakoby nestačilo, že jsem měl jet lag a jedu autobusem, navíc mě při spaní tlačila do břicha, zad, boku, ruky – vlastně VŠUDE – jeho krabice.

 

Future saints squad #seek2017 #Reese

A photo posted by Vašík Havlíček (@marquessvasik) on

 

Co se týče konference samotné, tak musím s hrdostí říct, že to takhle taky umíme! Ok, ne všechno. USA je prostě obří země, kde je 68 miliónů katolíků – takže asi o 67 miliónů víc, než v ČR. Minimální rozdíl, nicméně na kvalitě řečníků se to přece jenom pozná. Sorky ale jo. Lidi jako Mike Schmitz (autor myšlenky, že Ježíš nejenom umřel za naše hříchy, ale taky nám dal slaninu, což je VELKÁ výhoda oproti židovství), Jenn Fulwiler, Kevin a Lisa Cotter a mohl bych pokračovat. Co mě docela překvapilo, že přestože se tady v círvki potkávám s dost velkým konzervatismem, tak v programu byla i přednáška „Zahulil by si se mnou papež František?“. Ceníme ceníme.

Navíc jsem se tam potkal se skupinou z Rakouska a Irska (každej Evropan dobrej), v té Rakouské byli dokonce tři Slováci, co studujou ve Vídni! Čauko bratia, těším sa na tie pivka čo sme si slúbili. (Snad je to správně, na ty cizí jazyky moc nejsem.)

Jediný znatelný mínus – kapacita hospod v okolí kongresovýho centra. No ale tak zvládli jsme to.

Cestou zpátky jsme se navíc stavili v IN-N-OUT. Jo, to je nejlepší fastfood pod sluncem. Kromě super burgeru jsem dostal i čepičku a selfíčko s číšníkem, takže SPOKO SPOKO.

 

 

Teď už mám za sebou první týden školy, takže se za pár dní můžete těšit na článek o novým semestru!

Comments are closed.