GO B1G RED!

GO BIG RED!

HUSKER – POWER!

Včera jsem byl poprvé na fotbale.

A myslím samozřejmě „americkej fotbal“. Nějakou náhodou se stalo, že já, i když vlastně moc žádnýmu sportu nefandím, studuju na škole, kde se na sporty hledí hodně i na americký poměry. Pár příkladů:

UNL je už několik let první v tabulce Academic All-American. To je něco jako all-stars team, kdy se v každým sportu vyberou ti nejlepší z vysokoškolských sportovců. K letošnímu létu (to neznamená za letošní rok, ale od začátku počítání) jich má UNL 325, o druhé místo se dělí Notre Dame a MIT, kteří mají 251!

Nebraska má jeden z největších stadionů v USA, vleze se tam 86 047 diváků. Moc tomu nerozumím, ale v roce 2014 na jeden zápas přišlo dokonce přes 91 000, takže ten zbytek asi seděl na hřišti? Proč je tam vůbec pouštěli? (Asi chtěli ten rekord.)

Tím to nekončí. Letos se chystají oslavy, protože od roku 1962 se VYPRODALY VŠECHNY ZÁPASY. To znamená, že letos to bude 350 zápasů vkuse! Takže nejenom že postavili ve státě s pár (1 826 000) obyvatelama OBŘÍ stadion, ale dokonce ho pořád vyprodávají.

No, a taková třešnička na závěr úvodního bloku, kterej krásně ukazuje jak miluju čísla: S kapacitou 90k se stadion stává na dobu zápasu hypoteticky třetím největším městem v Nebrasce (po Omaze a Lincolnu (stadion sám je ale uprostřed Lincolnu, takže LOL)). Je v něm tu chvíli 5% populace tohodle kukuřičnýho státu, což je docela zajímavý!

 

Ok, k fotbalu samotnýmu.

Jako internationals jsme měli předprogram, na kterým nám vysvětlili pravidla, vyzkoušeli jsme si výstroj a dostali pizzu. (Přesně v tomto pořadí, i když jsme se dost snažili některý části přeskočit.) „Naštěstí“ začalo pršet, a tak už jsme nebyli nuceni pokračovat. Namísto toho jsme dostali červený a bílý pláštěnky, jak jinak než s logem univerzity, a čekali na zápas v tréninkové hale.

Game is important, no matter the weather #UNL #robiczech

A photo posted by Vašík Havlíček (@marquessvasik) on

Přestalo pršet, což bylo super, a zárověň tím začínala další etapa. Rozdělili nás do skupin, aby náhodou kamarádi nebyli pohromadě, a poslali nás různýma vchodama na stadion. Mačkání v davu a hledání známých tváří included. Po nějaké době jsme se dostali na studentskou tribunu a dokonce jsme se i nějak našli. (Díky za free wifi a messenger, connecting people since Nokia.)

Na hodinách běžel odpočet, a na obrazovce se ukazovaly fotky hráčů za doprovodu akční hudby, takže to vypadalo jako představení Splátců v Hunger Games. Pak nastoupil/a (nemůžu se rozhodnout s rodama, jestli někdo víte jak na to, tak mi napište pls) (moc dlouhá závorka, tak připomínám, poslední slovo bylo nastoupil/a) marching band.

JO, FAKT MAJÍ TY KOMICKÝ KOSTÝMY. Jeden s pláštíkem a hůlkou tak srandovně naskákal doprostřed, další ho neméně vtipným krokem následovali. Stadion je bohužel moc velkej, takže i když jich je fakt kotel, tak slyšet moc nejdou. Ale je zajímavý se na ně dívat, jak různě couvají, chodí do stran, prostě komplikovaná choreografie, ale do toho hrajou na ty nástroje. Jako ne, že by to nebylo dobrý. Jen si (a to docela často tady) říkám, jak je možný, že se vyvinul takhle odlišnej živočišnej druh? Viděli jste snad něco takovýho v Evropě?

IMG_5947

Hra samotná je docela zajímavá, ale nuda. Protože jestli máte pocit, že v hokeji se pořád zastavuje, tak jste vedle. Americkej fotbal je o tom, že pokud se hraje víc jak 15s v kuse, je to porušení pravidel a musí se zastavit. (vtip)

Ne, vážně. Fakt by mě to bavilo, kdyby to třeba někdo sestříhal, protože ve chvíli, kdy si člověk (já) začne říkat, jo, to je fajn, tak najednou je time-out (brali si ho pořád), nebo se týmu nedaří a soupeři je zastaví už po 2-3s. Co se týče fandění, tak tam je jasně poznat, že jde o univerzitní zápas, navíc v Nebrasce. Tady jsou všichni tak hodní, že ani na sportu se moc nenadává. Co je ale naopak super zvyk, je že se v určitých momentech (podle mě je to random, prostě když to někoho napadne) sundá jedna bota a mává se s ní ve vzduchu! Tohle bych naopak zavedl, i když u nás není daleko od mávání k házení… no asi dobře, že to neděláme.

GO BIG RED! First game, first victory! 🏈🏈 #UNL #Huskers #robiczech

A photo posted by Vašík Havlíček (@marquessvasik) on

Vyhráli jsme 43-10! To je asi dobrý, moc to nemám s čím porovnávat, ale prej je to fajn. Jak jsem sledoval hru, tak mi přišlo že se hrálo celkem vyrovnaně, jen naši uměli využít některých šancí a v pravou chvíli do toho dát víc, než soupeř.

Celkově to ve mě neudělalo nějakej dojem „tohle musím zažívat častěji“, ale bylo to fajn. Americkýmu fotbalu dávám 7/10 a minimálně ještě jednu šanci.

Letos v létě měl autonehodu jeden z hráčů, Sam Foltz, a bohužel při ní zemřel. Celej zápas byl tak věnovanej jemu, což bylo pro mě dost silný. Na začátku se držela chvíle ticha, což v počtu 90k má přece jenom sílu. Potom vedení Univerzity vyhlásilo, že uděluje stipendium jménem tohohle hráče. Většina hráčů má taky na helmách nálepku SF27, což jsou jeho iniciály a číslo dresu. Pak začal zápas, čímž ale neskončilo vzpomínání. Na první výkop nastoupil tým jenom v 10 (z 11 hráčů), a to právě bez puntera (vykopávač), protože právě tuhle pozici Sam v týmu hrál. Na výkop běží odpočet, v kterém ho tým musí zvládnout, a „naši“ Huskers si tenhle odpočet za hlasité podpory fanoušků nechali propadnout. Vzpomínky na Sama se nesou tak nějak celou Univerzitou, tak jsem si přečetl nějaký články, a zřejmě to byl opravdu šikovnej hráč, a navíc dobrej kluk. Proto se tomu vůbec nedivím, a jsem rád, že ve všem tom „enjoy“, který se tu nese, jsou i chvíle, kdy se jde pod kůži.