First classes

Je pátek ráno, a před chvílí mi skončila poslední hodina tohohle týdne.

Sedím u krbu a užívám si (zdravím Ondřeje Kaniu) pocitu, že víkend je tu.

WTF WTF WTF

Vůbec to není pravda. Krb tu teda je. To jako vážně. MÁME TU V KNIHOVNĚ KRB.

Ale jinak si docela vymýšlím. Classes mám sice za sebou, ale za chvíli bych měl jít poprvé do práce (o tom jindy). Že mě čeká víkend není moc pozitivum, protože nemám kamarády, takže budu asi spát. Nebo hrát Call of Duty.

No ale co teda ty classes?

Koncem května, když jsem si registroval předměty, tak jsem si podle popisu vybral pět předmětů, který mi přišly docela fajn a říkal jsem si, že to bude super semestr. Pro ty, kteří to neví (nebo už zapomněli), můj obor je Biomedicínská technika a bioinformatika. (Zní to cool, ale reálně to jsou prostě technologie a software pro medicínský/biologický použití.)

Funguje tu docela fajn systém, v rámci kterýho můžou studenti první týden školy jít do všech předmětů, a potom si přeregistrovat ty, který se jim nelíbí/jsou moc lehký/jsou moc těžký/profesor smrdí atd.

Druhá super fíčura je, že každej major(obor) má svýho Academic Advisora(poradce), kterej se v tom dost vyzná a umí super poradit. To jen abyste se chytali v mým příběhu o měnění předmětů.

Přijížděl jsem s pěti předmětama, ale ještě před začátkem školy jsem prohodil astronomii(sorry for that) za Business plan & Decision making(to není tak těžký přeložit). Dobrej krok! Učí nás Američan, čtyřicátník co vypadá jako typickej pojišťovák, ale v hlavě to má srovnaný a tenhle předmět mi zatím dává asi nejvíc.

V neděli odpoledne, tzn za pět dvanáct, jsem se potkal se svým Academic Advisorem(AA). Vysvětlil mi, že některý předměty mám zrušit (pápá Business Communication), a jiný swapnout(vyměnit). Místo „navrhování nemocničních přístrojů“ jsem si zapsal „komunikační sítě“. Další dobrej krok! Tentokrát mám Itala, kterej všechno hrozně podrobně vysvětluje. Hodiny jsou docela zajímavý, a mě má rád, protože jsem Evropan.

Z těch pěti, co jsem si přivezl, mi zůstal jen jeden. Je to vlastně jedinej předmět, kterej je v mým oboru. Řeší se tam senzory, obvody a takový srandy. Je to zajímavý a v rámci předmětu jsou i laboratoře (to je vždycky lepší než jen přednášky). Učitel je pro změnu Japonec, jmenuje se Yufeng Ge, ALE!!! máme mu říkat DR. G. Tohle už se docela blíží X-menům. Kdybych zjistil, že v noci vyrábí „hračky“ v Applied Sciences Wayne Enterprises (pro vyváženost článku jsem udělal narážku jak na Marvel, tak na DC), tak bych se snad ani nedivil.

Poslední class, kterou mám, mi doporučil právě AA. Je to Advanced Technology Lab, čímž se opět dostáváme k Wayne Enterprises. O to vtipnější je, co tam reálně děláme. PROGRAMUJEME BEZPILOTNÍ TRAKTORY. (Jo, vím, že traktorů se tomu člověku říká řidič a ne pilot, ale „bezřidičový“ zní hrozně.) Prostě budem dělat návrh softwaru, pak propojíme nějaký mikrokontroléry, otestujem, připojíme na traktor, zapojíme motory a do GPS se zadá naplánovaná trasa. LOL. Učí nás Santosh Pitla, kterýmu už samozřejmě ve své hlavně říkám „Santa Pytlík“. Chodí tam pět kluků, všichni jsou z Nebrasky a mají farmu. No a pak já. Pytlík říkal, že to nevadí, že mě NECHÁ ŘÍDIT TRAKTOR. No já nevím, tenhle předmět vypadá jako instatní zážitky.

Kdo to dočetl až sem, tak si zaslouží odměnu. Takže bych sem mohl přidat třeba nějaký fotky, ale!!! zapomínám fotit. Do příště na tom zapracuju.

Pac a pusu.

 

 

United States of Ice and Sugar

Tak jo. Jsem ve Státech.

Čekal jsem hodně věcí, ale zatím mě překvapilo hlavně tohle:

  • Všechno je tu velký. Auta. Porce. Chodníky. Silnice. Prostě všechno. První večer jsem si objednal „small salad“ a dostal jsem salát pro cca 4 lidi, s houskou a čipsama. Jo, čipsy se jí ke všemu. Vodu jsem dostal asi do litrovýho kelímku, a ubezpečila mě, že je to free a refill u baru. Jo, většinou piju víc než litr vody k večeři.

Photo-2016-08-16-18-57-32_5645

  • Je tu zima. Uvnitř. Venku je asi 94°F, což je něco přes třicet, ale uvnitř je potřeba zapnout naplno klimu, takže tak 68°F, pod dvacet. Proč ne! A proč nechodit pořád dovnitř a ven! Takže jsem tu třetí den, ale bolí mě v krku jak v únoru, cajk.
  • Led. Led. LED. To je základní surovina. Dej si ledovou colu z automatu do sklinky plné ledu a sedni si do místnosti, kde je 20°C. Je přece léto!
  • Cukr to samý. Všude. Úplně všude. Normální pečivo je sladký. Sladký pečivo je tak sladký, že přemýšlím, jestli místo mouky nepoužívají cukr. Nedivil bych se.
  • Asiati. Na mé koleji bydlí skoro jenom asiati. Je pro mě docela oříšek je poznat od sebe, takže jsem se s jedním klukem seznámil už dvakrát. Taky jsem přišel ke skupině asiatek, který se spolu bavili anglicky. To mi přišlo divný, tak jsem se jich samozřejmě zeptal, proč to dělají. Neměl jsem. Byla to korejka, japonka, číňanka a „američanka“.
  • Sororities. Jo, to jsou ty kluby co známe z filmů. Reálně se to děje. Celej tento týden plnily holky různý úkoly, a podle skóre si je jednotlivý kluby vybraly. Teď si holky vybírají kam půjdou. Aby se to stalo, tak čekají třeba 4 hodiny ve frontě před jednotlivýma houses. Jo, fakt. Mimochodem jeden z úkolů bylo, že se celej týden nesmí bavit s klukama. No, můj novej kámoš Jesse z Austrálie to samozřejmě pokoušel. Nepodařilo se.

Photo-2016-08-18-08-57-34_5669

Tohle je takovej rychlej souhrn za první dva dny, určitě toho bude víc, ale zatím jen tak lehce nastiňuju, o každé věci se asi ještě rozepíšu později, jak o nich budu vedět další věci.

 

See ya.