Konec semestru a půlmaraton

Jo běžel jsem.

Ok kecám, byl to jen půlmaraton, ale i tak se to počítá, ne?

 

Jak to ale celý bylo? Proč jsem nenapsal nic od jarních prázdnin?

 

Taak. Já se totiž poprvé v životě rozhodl obout trochu do školy. Prostě se fakt učit, dělat úkoly atd a že uvidíme, co z toho bude. Navíc mi přibyla Wine class, kterou jsem před jarníma prázdninama měl snad dvakrát, a to byl sekec mazec sedm hodin týdně školy navíc. Noo sranda.

Sedm hodin? Jo. Ono to teda oficiálně bylo šest. Od pěti do osmi, úterky a čtvrtky. No joo, ale. Paul, náš učitel, je prostě takovej děda, co rád povídá. A někdy se prostě zastaví až po čtyřech hodinách. Někdy po třech a půl. NE-VA-DÍ. Bylo to zajímavý (polovina lidí v naší class spala, ale jede Mexičan a jeden Čech (neuhádnete kdo (jo, tohle je třetí vnořená závorka)) se pořád na něco ptali (jo, všichni spolužáci mě za tohle vždycky milovali)), ale i tak občas trochu dlouhý.

Jasně, wine class. „Poslechneš si dědu, dáš si vínko a jedeš dom“, říkáte si někteří. No ale! Ono to není tak jednoduchý. Ano, měli jsme testy. Ne, nebyly na ochutnávání vín. Otázky se týkaly názvosloví, odrůd, historie, vinohradnictví (pěstování vína), vinařství (výroba vína) ale i konzumace. Jaký víno je ideální k lososovi z Aljašky? Pinot Noir z Oregonu (my mu říkáme Rulandské Modré).

Tak 8 predmetu v USA hotovych, ted mesic prace a pak CR! . #robiczech #unl

A post shared by Vašík Havlíček (@thelifeofvasho) on

Kromě toho jsem se snažil něco natrénovat na maraton, ale v půlce dubna mě osvítila moudrost a došlo mi, že na maraton letos nemám, nebo… ne ve zdraví, a přeregistroval jsem se na „procházku růžovým sadem“ názvem půlmaraton. 21 km. PO-HO-DA.

No a tohle všechno jsou výmluvy, proč jsem nenapsal blog dřív. Realita? Byl jsem prostě línej.

 

Dva dny před startem maratonu jsem zjistil, že běží 13 000 lidí. Ajo, tak aspoň nepoběžím sám. Pak mě začlo bolet břicho z nervozity. Pak to přešlo a už jsem se jenom těšil. A bylo na co.

Lincoln Marathon je akce, na kterou se domácí těší celej rok. A na trati to tak vypadalo. Celá byla úplně obsypaná fanouškama, kteří nabízeli přes vodu na pití a ovoce po vodu svěcenou a donuty. Nu, jiný kraj, jiný mrav. Bylo to super a vytvořilo to takovou atmosféru, že na 16. km jsem se cítil jak kdybych uběhl čtyři. No, na 17. už jsem se teda zase cítil jako na sedmnáctým, ale to už mi ty čtyři zbývali a nějak jsem to doklepal.

 

KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÝ.

 

Čas 1:48:04, průměr za druhej semestr 3.79 (maximum je 4.00), a známky A,A,A-,B+.

Spoko.

 

Ještě napíšu o tom, jaký je to bydlet mimo campus a nemít školu, nebojte.

Spring break – část první

Jarní prázdniny.

Věc, kterou bychom měli zavýst i na českých vysokých školách.

Tady v Nebrasce týden, kdy polovina lidí jede na jih k moři, a druhá půlka na západ do Colorada lyžovat. My s Honzou jsme jeli na sever do Seattlu a Vancouveru. Tss. Evropani.

 

Dobrodružství začalo v úterý 4:53, kdy jsem vstal z postele, a šel se osprchovat. 6:15 nám začínal boarding na letadlo do Seattlu, kam jsme pak dorazili okolo půl jedenáctý. Okej, ty časy nikoho nezajímají, končím s tím.

Seattle je super město. Pro mě osobně je kombinací amerických a evropských měst. Sice mu chybí uspořádanost, ale na druhou stranu nabízí poměrně dost kaváren, hospůdek a náhodných parčíků. Co se týče kaváren, tak Starbucks začal právě v Seattlu, a tak jsme se do toho prvního šli podívat. Dvakrát. Nojoo, někdy se nezadaří.

 

#Seattle #pacific #robiczech

A post shared by Vašík Havlíček (@marquessvasik) on

Trochu zklamáním byly ceny vstupů, kdy většina „atrakcí“ a muzeí stojí 22$ (cca 560Kč), narozdíl třeba od D.C., kde se chodí zadarmo. NO NĚKTERÝ VĚCI JSOU ZAJÍMAVÝ I Z VENKU. Třeba oceán. Pacifik jsem viděl poprvé, a musím říct že byl mokrej a studenej přesně tak, jak jsem si ho představoval. Díky němu v Seattlu pořád prší, ale my vychytali „super počasí“ – za dva dny asi 40 min slunka.

Dolárky jsme se rozhodli obětovat muzeu skla, který stálo opravdu za to, a to i přes moji značnou zkušenost v oboru uměleckého sklářství (naše rodina nevím proč navšetěvuje všechny výstavy skla v okolí 100 km od místa dovolené). První den dovolené jsme potom zakončili v Kerry parku, kde je nejkrásnější vyhlídka na město. Od moře ale přišlo pršení, takže západ slunce jsme neviděli, zato jsme se proběhli na autobus.

 

 

Spali jsme u známých. Teda, on to je dědův spolužák z gymplu a jeho manželka. DOPORUČUJU. Přemýšlím nad možností vybudování sítě babiček po světě, a to s originálním názvem BABI HOTEL INTERNATIONAL (nebo AirBbi). Nevím, jestli se k Vám tenhle článek dostane, ale děkujem, bylo to super.

Druhej den jsme se vrátili na pobřeží, připojili se k protestu proti lovu velryb (asi), a pak víceméně prozkoumávali město. Pokud se budete při cestování po USA snažit šetřit, zkuste párek ze 7-Eleven. Ještě několik hodin jsme neměli chuť na jídlo. A jestli si myslíte, že Chinatown je must see, tak v Seattlu ne.

V sedm večer nám pak jel vlak do Vancouveru. VLAK DO KANADY. Dostali jsme nadšenýho průvodčího, kterej nám doporučil místa na straně k moři. Vlak totiž jede po pobřeží, a o půl osmé je západ slunce. Opravdu celej vagón se asi 20 minut koukal z okna na slunko zapadající do moře, nádhera.

 

No a o Kanadě zase příště.

Za pár dní bude pokračování, nebojte se!

 

Fakt se učím

Nevěřil jsem tomu.

 

Moje máma tomu nevěřila. Můj táta tomu nevěřil. Moje ségra tomu nevěřila. Můj brácha tomu nevěřil. Už moc rodiny nemám, nebojte, jenom babičky a dědy, tety a strejdy, sestřenice a bratrance, ale myslím, že ani oni tomu nevěřili.

Ale je to tak. Druhej semestr mě přinutil učit se KAŽDEJ DEN MINIMÁLNĚ DVĚ HODINY.

 

Je to tak. Předměty co jsem si nabral, mě baví, ale zároveň je mi moc dobře jasný, že kdybych se do nich neučil/nedělal úkoly a projekty, tak budu za chvíli hrozně pozadu a nebudu z nich mít nic. Tak místo toho trávíme noci s Honzou v knihovně. Honza je na tohle dobrej parťák – má pořád hodně učení (a ještě horší předměty než já).

Zatímco bary tady zavírají ve dvě (zákon), tak knihovna je nonstop, takže se nám ji zavřít nikdy nepodařilo. Smůla. (Tohle taky vypovídá o rozdílu mezi ČR a USA, u nás máme nonstopy, ale kromě CPSky knihovny zavírají v šest.)

 

Nejvíc času samozřejmě nechám na němčině, protože… no prostě to máme každej den a pořád nějaký úkoly atd, pfff. Zároveň se tam zřejmě docela dost rychle posouváme, což se ale blbě posuzuje, nikdy dřív jsem se němčinu neučil (docela logický, já vím).

A kromě toho? O víkendu spím. Nebraska se taky čím dál tím víc ukazuje jako labilní stát. Teda, co se týče počasí. Už tu sněžilo i bylo 25°C. A to několikrát dokola. Teď zrovna jsme v té části kdy je zima, dneska NASNĚŽILO, ale ve čtvrtek bude 21°! Dva týdny zpět jsme měli dokonce zimní kroupovou bouřku. NEROZUMÍM TOMU.

 

Příští týden máme jarní prázdniny (tohle bychom taky mohli zavýst), což znamená dvě věci: 1) Výlet do Seattlu a Vancouveru 2) Jídelna je zavřená. Takže. Dneškem začíná vynášení (kradení) jídla z jídelny. Jo, a taky hledáme kam půjdeme atd, ale to není tak dobrodružný. Zásoby musí bejt.

 

Chceš rok studovat v USA?

Text je psaný pro blog zvut.cz, kde je také publikován, přikládám i sem pro úplnost/ty co ho jinde neviděli

 

Sobota ráno.

Sprcha, vyčistit zuby, projít kolem prosluněnýho volejbalovýho hřiště a hurá, snídaně! Dopíjím čaj a už mi píše ségra, jestli teda Skype, nebo ne. Dobíhám na pokoj, zaskypuju se ségrou, a zase zpátky do jídelny na oběd. Za chvilku už přijíždí pickup mýho kámoše. Naskakuju a jedeme střílet. Pak ta horší část dne, pár hodin v knihovně nad esejí o kompenzaci pracovních zranění v USA, ale večer jdeme s Honzou do barů hledat pivo co nejpodobnější tomu českýmu, to mi to bohatě vynahradí.

 

Střílení mi v Česku asi chybět bude! Je to větší sranda, než jsem si myslel.

 

No dobře. Jsou i dny kdy se musím učit od rána do večera. Každopádně od srpna až do května jsem v Nebrasce, uprostřed USA, a tady je pár informací, jak to tady funguje, a jak se sem taky dostat:

Já jsem se sem dostal přes Paul Robitschek´s Scholarschip, což je stipendium, který mi pokrylo všechny náklady. Od zpáteční letenky přes ubytování a jídlo, až po školný. Dokonce je tu příspěvek na učebnice! (Ty jsou tu trochu dražší, kamarád dal za jednu 6 tisíc.) Všechno o čem budu psát se teda vztahuje k tomuhle stipendiu, jinde to může být jinak!

 

Náš první zápas

 

Celý studium probíhá na University of Nebraska, v Lincolnu, což je hlavní město Nebrasky. Mají tady hromadu oborů a ještě větší hromadu předmětů. Buď můžete pokračovat ve studiu a nechat si pak v ČR uznat předměty, a nebo – jako já – přerušit studium a dát si věci, co vás vždycky zajímaly, ale neměli jste na ně nikdy dřív čas.

Strašně super je campus, z kterýho se nemusíte vůbec pohnout (tzn. nejdelší vzdálenost je 10 min chůze). Já tady bydlím, jím, mám školu, knihovnu, posilovnu, potkávám se s kámošema. Do centra města je to taky tak těch 10 minut. Paráda.

 

Zleva: Já, Shosh a Honza před odletem z Prahy

 

No a teď jak na to. Uzávěrka přihlášek je o půlnoci před prvním březnem, takže je čas začít! Nebudu tvrdit, že je to něco jednoduchýho. Není. Vybírá se sem dvoukolově, každej rok přijmou 3-5 lidí z celkovýho počtu 300-400 uchazečů. První kolo je motivační dopis, a podle mě to je ta těžší část. Když vás vyberou do desítky, která jde do dalšího kola, tak vás čeká pohovor.  Tam už záleží jen na kouzlu osobnosti.

Motivační dopis je v angličtině. Nečekaně. Měli byste napsat dvě až tři strany, ale naštěstí je k tomu sada otázek, který se dají použít jako jakási osnova:

  1. How did you learn about the Robitschek Scholarship?
  2. What is your reason(s) for wanting to study in the United States?
  3. Why do you think you would be successful at the University of Nebraska–Lincoln?
  4. How many years of tertiary education do you need to complete your degree in the Czech Republic, and what degree will you obtain?
  5. What are some of the most important issues today within your field of study?
  6. How might you use academic, work, and/or research opportunities at UNL to further your understanding of those issues and contribute to your long-term career goals?

A jedete. První otázka je jasná, v tomhle článku. Ve druhé doporučuju zmínit Netflix, NFL…

Určitě doporučuju ukázat, že o to opravdu stojíte. Nebuďte skromní, ukažte, co ve vás je. Američani rádi přehání, a budou to Američani, kdo budou posuzovat váš cover letter. Hodně důležitý je „demonstrate academic achievement”. Měli jste stáž v oboru? Pracujete v oboru? Tohle je to, na co se opravdu koukají. Nezapomeňte všechno zmínit, ukázat proč jste byli cennou součástí pracovního, nebo výzkumnýho týmu.

 

Se skupinkou studentů z celýho světa

 

Jací opravdu jste? Pište o sobě. O tom odkud pocházíte, a kam jdete. Co chce dokázat? Kde se vidíte za 5/10 let? Tým kolem stipendia vás chce poznat, a tak jim to dovolte. Nebuďte jen strozí a oficiální, Amerika je o citech, tak jim je dejte.

Byli jste v létě dobrovolničit? Jeli jste na hranice pomáhat uprchlíkům? Hrajete nějakej sport? Doučujete spolužáky? Všechno se počítá. I když to není v oboru, znamená to, že se zajímáte a že jste aktivní. Důležitá věc, napište to!

 

Vedle dopisu musíte přiložit i Resumé – doporučuju si najít nějaký příklady na internetu, forma je trochu jiná, než u našeho CV. Já jsem to tak udělal.  Honza, co je tu se mnou, poslal normálně CV, a jsme tu oba… takže – obsah je přece jenom důležitější.

 

Zůstaňte sami s sebou. Já veřím tomu, že když jsem se sem dostal já, tak můžete i vy! Všechny informace jsou tady (https://global.unl.edu/cost/#scholarships/), nascrollujte až na konec seznamu a tam je po rozkliknutí všechno, co potřebujete. Kdybyste potřebovali, je tam i kontaktní mail ohledně dotazů!

 

Texas baby!

2. ledna v 20:00 jsem odjížděl do Texasu.

Okej, nejel jsem sám. Jelo nás cca 378. Jo, to je docela dost.

V San Antoniu, kam jsme mířili, totiž probíhalo vysokoškolský setkání katolíků z celých Států. Celkem asi 12,5 K lidí.

Vzhledem k tomu že podobný (i když menší, a bez ubytování v Mariottu) pomáhám pořádat v ČR, tak bylo jasný, že chci jet a podívat se na to, jak se to dělá jinde, co se dá použít, ale taky prostě jet jednou jako účastník, a ne jako pořadatel. Takže mě čekalo 18 hodin v autobuse, pak 4 dny na konferenci a opět krásných 18 hodin cestou zpět!

Well. Musím říct, že to stálo za to! Hlavní přičinění na tom, že jsem přežil má můj kámoš Matt (thanks bro), kterej se staral o to, abych se měl s kým bavit, vysvětloval, že nejsem idiot, ale jenom z Evropy, a kterej měl taky výbornej nápad usnout s OBŘÍ krabicí sušenek v objetí. Za to mu děkuju, protože jakoby nestačilo, že jsem měl jet lag a jedu autobusem, navíc mě při spaní tlačila do břicha, zad, boku, ruky – vlastně VŠUDE – jeho krabice.

 

Future saints squad #seek2017 #Reese

A photo posted by Vašík Havlíček (@marquessvasik) on

 

Co se týče konference samotné, tak musím s hrdostí říct, že to takhle taky umíme! Ok, ne všechno. USA je prostě obří země, kde je 68 miliónů katolíků – takže asi o 67 miliónů víc, než v ČR. Minimální rozdíl, nicméně na kvalitě řečníků se to přece jenom pozná. Sorky ale jo. Lidi jako Mike Schmitz (autor myšlenky, že Ježíš nejenom umřel za naše hříchy, ale taky nám dal slaninu, což je VELKÁ výhoda oproti židovství), Jenn Fulwiler, Kevin a Lisa Cotter a mohl bych pokračovat. Co mě docela překvapilo, že přestože se tady v círvki potkávám s dost velkým konzervatismem, tak v programu byla i přednáška „Zahulil by si se mnou papež František?“. Ceníme ceníme.

Navíc jsem se tam potkal se skupinou z Rakouska a Irska (každej Evropan dobrej), v té Rakouské byli dokonce tři Slováci, co studujou ve Vídni! Čauko bratia, těším sa na tie pivka čo sme si slúbili. (Snad je to správně, na ty cizí jazyky moc nejsem.)

Jediný znatelný mínus – kapacita hospod v okolí kongresovýho centra. No ale tak zvládli jsme to.

Cestou zpátky jsme se navíc stavili v IN-N-OUT. Jo, to je nejlepší fastfood pod sluncem. Kromě super burgeru jsem dostal i čepičku a selfíčko s číšníkem, takže SPOKO SPOKO.

 

 

Teď už mám za sebou první týden školy, takže se za pár dní můžete těšit na článek o novým semestru!

Jo já vím!

Dlooouho tu nebyl článek!

V tomhle týdnu jich proto snad (uvidím) vyjde víc, dneska jen krátce!

Bylo to tím, že… byl jsem doma na Vánoce!

Teď už jsem zpět, a právě mi začíná druhej semestr.  Co se týče samotnýho „výletu“ do Česka, tak to asi nebudu nijak víc komentovat, snad jen:

  • hned po příletu je vám jasný, že jste doma, protože policajti na letišti se opírají o svoje sapomaly stylem, že hned vidím titulek „Policista na letišti Václava Havla si při službě prostřelil nohu“
  • pán ve vlaku mi dal sežrat, že můj kufr má třicet kilo s tím, že on chodil na dva týdny na hory jenom s jedním tričkem
  • jet lag není výmysl a dožene vás, i když si to nemyslíte – může se stát, že usnete ve dvě odpoledne u jídla
  • Češi se prostě rádi vytahujou tím co ví, a kde byli, lidem v Nebrasce je to jedno
  • všechno jídlo a pití je děsivě levný
  • jít s rodinou na hory je nezaplatitelný
  • je super, když lidi rozumí vašim vtipům a že když začnete myšlenku, tak ji někdo jinej dokončí

 

Cestování do Česka i zpět mi dalo docela zabrat (pokaždé do vyšlo na cca 22 hodin), ale když se na to podívám zpětně, tak to bylo super, a určitě bych to tak udělal znovu. Přiletěl jsem na Silvestra, a i když by to mohlo vypadat, že jsem měl po těch 22 hodinách dost, tak opak je pravdou.

 

Druhýho ledna v sedm večer jsem odjížděl do Texasu, což je dalších 18 hodin cesty. Ale o tom zase příště!

 

Farmers only

Nebraska je stát farem.

Stát sedláků.

Ne, vážně, farmu tu má docela dost lidí. Jendou jsem řekl nahlas, že bych se na nějakou rád podíval, a bylo.

dsc_0714

Můj kámoš Erich vyrostl na farmě asi dvě hodiny od Lincolnu, takže jsme se domluvili, v sobotu ráno zvedli kotvy a vyrazili za dobrodružstvím! V Nebrasce se pěstuje hlavně kukuřice. Tohle možná byla pravda tak pět let zpátky. Pak se zvedly ceny kukuřice, a teď se tu pěstuje JENOM kukuřice. No dobře, ne úplně. Ceny zase spadly, takže občas narazíte i na sójový boby. Nevím jak to vypadá, takže bych to nepoznal, ale někdo mi to říkal. Kromě toho se tu hodně chová dobytek. Opět to není takový, jak to zní. V tomhle státě totiž dobytek = kráva. Tur. Tuři?

dsc_0728

Co se týče Erikovy farmy, tak tohle naprosto splňujou. Krávy (ty už jsme neviděli, protože… no na mlíko je nechovaj), kukuřice. Hodně kukuřice. Těch krav taky hodně, prý se to liší, ale většinou tak 300 – 700. Ok proč ne, taky znám lidi co mají třeba i dva psy.

dsc_0918

Na farmě/farmářským životě jsou důležitý určitý věci, což jsem pochopil až právě tady. Je to: střílení, auta, pušky, pick-upy (těm se tu říká truck), náboje, čtyřkolky, zbraně. Je to docela rozmanitý. Takže jsem se samozřejmě musel zapojit. Střílel jsem do dýně!! Viděl jsem že lidi tu OPRAVDU mají šest pušek v ložnici nad postelí. Jel jsem na korbě pick-upu. Čtyřkolku jsem nestihl, protože!! v tu samou chvíli jsem jel v KOMBAJNU. Jestli někde uvidíte, že letošní sklizeň kukuřice překonala očekávání, víte proč.

img_0123

Thanks for these beautiful photos Ashley!